Přijíždíme v pozdním pátečním odpoledni na parkoviště za vesničku Gries nedaleko městečka Längenfeld. Rádi bychom se ještě téhož večera dostali na Amberger Hütte do výšky 2135 m, abychom někde blízko zabivakovali a ráno podnikli výstup na vrchol Schrankogel.

K chatě se bohužel nedá zajet přímo autem, tak jsme byli nuceni hledat jiné nocležiště. V první třetině cesty je závora na zámek. Na parkovišti ve vesničce Gries se nám ovšem nechtělo zůstat. Byli bychom moc na očích. Vyjeli jsme i přes zákaz vjezdu asi o 1 km dál po cestě, kde jsme před dalším zákazem vjezdu objevili skvělé bivakovací místo. Nástup pod horu bude o trochu kratší. Na travnatém plácku s množstvím snídaňových koblih je dost místa k parkování i dost místa pro stany. Prostor je lemováno z jedné strany řekou a z druhé strany příjezdovou cestou, ale lepší než parkoviště v Gries.

Večer u lahvinky vodky domlouváme další podrobnosti a taktiku výstupu. Odchod z tábořiště máme naplánován na 6:15. V 6:20 mě probouzí Honza, že už jsme měli dávno vyrazit. Nezazvonil mi budík. Nebyl jsem sám komu nezazvonil a to jsem té vodky tolik nevypil. Odchod se zdržel až na půl osmou ráno. Plánovaný 7h výstup se tedy o něco posune. Stoupáme údolím Sulztal podél říčky Fischbach k chatě Amberger Hütte. Po cestě se ukázalo, kdo se postaral o ty 4 láhve vodky a kdo jen částečně.

U chaty vaříme čaj, snídáme. Mlha je všude kolem nás, ale žádný déšť ani sníh. To by nám mohlo vyjít. Stále je to ještě cca 5h k vrcholu. Chata se pomalu probouzí k životu. Sálá z ní příjemné teplo, na které by jsme si velmi rychle zvykli. Nejsme ovšem na zájezdu německých důchodců, proto vzhůru na vrchol.

Pod chatou otevíráme bránu ohrady na rozlehlé pastviny v okolí. Kopírujeme levý břeh říčky z tajících ledovců. Začínáme stoupat úpatím Schrankogel vzhůru. Míjíme stádo koz, místní myslivce. Vystupujeme okolo jezírka na rozlehlou terasu. Vaříme čaj, odpočíváme před těžší pasáží. Následuje čtyřicetistupňový šotolinový svah zakončený vrcholovým hřebínkem. Turistická část výstupu se mění v jedničkové lezení. Celou cestu zvládám s hůlkami, ale ostatní nelezci či částeční lezci se drží na skále jak přilepení. Posledních pár metrů nás dělí od vrcholu. Podařilo se, vrchol je pokořen!

Na vrcholu jsme objevili zcela dosud neznámý druh živočicha podobný praseti. Do které čeledi ho jen zařadit? Již po cestě jsem měl divné tušení, že jsme pronásledováni nějakým podivným zvířetem. Vždy se ovšem před námi lišácky ukryl v mlze.

Sestup jde docela rychle. Nejtěžší hřebenovitou pasáž máme za sebou. Suťovisko je po zdolání této pasáže jako chůze po schodech. Přibližujeme se k terase, odtud je to už jen kousek dolů do údolí. Na chatě se odměňujeme sklenicí piva a příjemným pohledem na servírku.

Na zdolání vrcholu Schrankogel není zapotřebí žádné lezecké vybavení. Bude stačit dostatek vody, čokolády, trekové hole. Mačky ani cepín není potřeba, pokud mluvíme o letním výstupu. Na vrcholu je sice sněhová čepice, ale v době našeho výstupu (12. září 2009) nebyla nikterak veliká. Ledovce jsou všude okolo, ale ne na naší hoře. Počasí nám jen občas naznačilo svoji sílu, ale naštěstí jen ve formě mlhy, ze které se vylouply chvílemi překrásné výhledy. Délka výstupu od parkoviště v Gries je 7h (2h k chatě Amberger Hütte a 5h na vrchol Schrankogel), sestup stejnou cestou cca 5h.