Je slunný sobotní den. Hodiny pomalu odbíjí poledne a nastává ten nejvhodnější čas dát si něco k jídlu. Na stůl pokládám čistý, voňavý ubrus. Přidám láhev vychlazeného vína, příbory. Ještě schází květiny, ty nesmí chybět. Za nedlouho přijdou hosté, vše musí být včas připravené na sobotní oběd.

Hosté usedají, každý si vybral místo dle svého vkusu. Všem musí být zaručen jedinečný výhled. Místo u okna bylo vybráno s opravdovou pečlivostí z nepřeberného množství jiných obyčejných stolů. Sommelier přináší z vinného sklepa vychlazenou láhev Château Margaux 1966. Vyhlášený to ročník pařížské smetánky. Někomu může připadat jako obyčejné Bordeaux, pro ostatní je to umělecký skvost. „Připíjíme na zdraví všem ženám, ať už našim či cizím, které ještě neznáme.“, zvolal jeden z hostů.

Stůl už nezeje prázdnotou. Číšník téměř nepozorovaně obsloužil všechny zúčastněné během našeho rozhovoru o politice, obchodu a světové krizi. Kuchař se opravdu vytáhl. Připravil skvělou vietnamskou specialitu.

Dle mého názoru jsme nevybrali příliš vhodné místo pro naši hostinu. Neustále nás vyrušuje projíždějící loď, či motorový vlak. Jak si můžeme vychutnat tu skvělou krmi v tomto prostředí?